Jak servírovat bramborový salát

Blíží se Vánoce a to je také důvod ke vzpomínkám na ty předešlé. Tato příhoda je sice už stará, z doby kdy ještě žil můj manžel, ale snad vás pobaví. 
Pro vysvětlení těm, co mě osobně neznají. Mám problémy s chůzí, nedokážu dlouho stát a také se občas zamotám do svých vlastních nohou. Manžel mi pomáhal a protože rád vařil, nebylo co řešit. Práci jsme si vždy rozdělili, abychom se nepletli v kuchyni jeden druhému pod nohy a tak tomu nabylo jinak i o Štědrém dni r. 2007.
Já vařila rybí polévku a dělala bramborový salát a manžel obaloval a smažil řízečky z kapra. Práce nám šla super, mezi tím jsme stihli i koukat na televizi a vyřídit spoustu SMS a přání.
Když už bylo vše téměř hotové, chystala jsem štědrovečerní stůl, vyzdobila jej, nachystala talíře, příbory a teď už jenom přinést papkání.
Manžel viděl, že už mám chození dost, tak na mě volal: "Sedni si už a já to dodělám a přinesu na stůl."
Jenže já tvrdohlavá, jsem mu chtěla pomoci a tak jsem popadla v kuchyni mísu s bramborovým salátem, že ji tedy dám na stůl a pak už opravdu budu jen sedět. A to jsem neměla dělat. Poslouchat se musí, jinak se vám to vymstí.
Nějak jsem se zapackala v kuchyni o práh a do jídelny nejprve letěla mísa, za ní bramborový salát, pak splašená fenka Aška a naposledy já s nadávkami. Otřesné. Manžel zíral s otevřenou pusou na zem a já jen křičela.
"Sbírej rychle ten salát, nebo nám ho Aška sežere a budeme bez večeře."
Zatím, co manžel pracně sbíral salát, já se plazila ke stěně, abych mohla vstát. Celá roztřesená jsem si sedla ke stolu a bylo vymalováno. 
Naštěstí byl salát dobrý, občas jsme sice z něj vytáhli nějaký psí chlup, ale na to jsme už zvyklí. A Aška? Ta byla také spokojená. Čistila koberec od salátu a olizovala se.
A manžel jen povzdychl: "Ještě, že jsi nenesla polévku. To bychom museli ten koberec teď lízat společně s Aškou."