(no, že "miluji" Bursíka) a pokládá mi spoustu dalších všetečných otázek.
Když už se to táhne třetí noc, co špatně spím, vzpomněla jsem si, že když jsem ležela v nemocnici po operaci ledvin a nemohla jsem spát, přinesla mi dcera malé rádio a sluchátka a já ho poslouchala, až jsem usnula. Tak jsem se ho vydala vyhledat. Při hrabání v šuplících jsem našla věci, které jsem hledala před měsícem a které mi schovali "zatrackané děcka". Ale byla jsem úspěšná a radio jsem našla, dokonce i hrálo. S úsměvem na rtech jsem zhasla, nasadila sluchátka a poslouchala. Jenže po chvíli mě sluchátko na té straně na které jsem ležela začalo tlačit do ucha a tak jsem se zase začala otáčet. Ale ani na druhé straně to nebylo lepší. Tak mě napadlo: "Na co mám dvě sluchátka, když mi stačí jen jedno a to si strčím do toho ucha, na kterém neležím." Jó, velice spásný nápad. Tak jsem opět rozsvítila světlo, vzala nůžky a to blbé sluchátko, co mě tlačilo jsem odstřihla.
A co myslíte, že poslouchám teď? Prd.. jen bzukot komára a oddychování Ašky. Ale už jsem se rozhodla, dnes si vezmu před spaním neurol...to bude jistější.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím zanechejte svůj vzkaz, názor nebo příhodu, ale nevkládejte žádné reklamy a odkazy na jiné stránky.
Nevhodný obsah smažu.