Montenegro 2011

V roce 2011 jsme měli namířeno do Chorvatska a pak jsme to trochu pozměnili, že pojedeme do Budvy v Černé Hoře a nakonec jsme úplně náhodou skončili v Kostanjici, což je vesnice v Boce Kotorské. Dovolená neměla chybu a moc jsme si ji užili. 

ráno v Maďarsku na benzínce

Plitvická jezera
nejznámější národní park v Chorvatsku, kde jsou jezera spojená průtoky, turistická stezka i cesta vyhlídkovým autobusem vede kaňonem kolem vodopádů. 
Jana, Roman a Pepé podnikli cestu pěšky a já jela vyhlídkovým autobusem. Byla jsem tu už podruhé, poprvé jsem jezera navštívila v roce 1980.

Nin
Cestou jsme zastavili na odpočívadle, že si dáme svačinu a kávu. Já jsem si na reklamní ploše přečetla, že je zde laguna s léčebným bahnem, což já potřebuji, tak ať mě tady nechají a vyzvednou až pojedou domů. Zeť se šel kouknout s tím, že se alespoň vykoupeme a pak pojedeme dál. Nakonec sehnal ubytování na jednu noc.
Bylo to bezva. 
Laguna vznikla po těžbě soli a bahno bylo úplně černé a teplé. Leželi jsme v bahně jako prasátka a když jsme se chtěli vykoupat, jen jsme přešli val a byli jsme v moři.

Ráno jsme se opět vydali na cestu. Jedeme do Budvy, kocháme se okolím a cestou děláme jen malé přestávky na kávu. Boku Kotorskou chceme objet celou, ať se podíváme na krásnou přírodu (jeli jsme tak s manželem i v r. 1980) a nepoužijeme trajekt v Kamenari. Dojeli jsme do malé vesničky Kostanjica a opět zastavili na sváču a kávu. A tu se najednou objevil starší pán, jestli nechceme ubytování, že má volný apartmán. Šli jsme se podívat. 
Apartmán - dvě místností, kuchyňka, sociální zařízeni, velká terasa s výhledem na Kotor, malá soukromá pláž a ani finančně to nebylo špatné. A bylo rozhodnuto. Dál se nejede. 
Prožili jsem nádhernou a klidnou dovolenou,. podnikali jsme z Kostanjice výlety a dokonce došlo i na Budvu. A domácí byli super. Nachytali nám ryby, každý podvečer přišli poklábosit a dokonce nás jejich syn vzal loďkou na ostrov v Kotoru. A hlavně ten klid...žádná přelidněná pláž. 

dům domácích byl naproti apartmánu přes silnici

celá stěna byla porostlá slávkami, takže jsme měli postaráno i o večeře

pláž a sousedův hlídač

každé ráno kolem nás vesloval místní děda "Převozník" 

Co je lepší? Děda s loďkou nebo zaoceánská loď?

foto z terasy

fíky jsme si mohli natrhat z terasy

pivko v místní hospůdce mělo říz

kočky hospodské

moje úlovky

a kontrola odborníka Pepého

petanque

lovkyně perel

katamarán, loď, lodička

když se otáčí velká loď

spustit kotvu, spustit skluzavku a není co řešit

Kotor

je město a přístav. Středověké město s historickými památkami je zapsáno na seznamu UNESCO. 

Ortodoxní kostel sv. Mikuláše

Kostel Matky Boží 

Hodinová věž

hradby

Risan
malé městečko, které jsme měli naproti přes přes vodu.

Ortodoxní kostel Petra a Pavla

cestou do Kostanjici

V Boce Kotorské je několik ostrovů. Na jednom z nich je pravoslavný chrám Gospa od Škrpjela, který je přeměněn na muzeum. Konají se zde koncerty a protože se hudba i zpěv krásně přes vodu nesly, poslouchali jsme světové evergreeny z terasy.
Syn od domácích nás na ostrůvek zavezl člunem. 

chrám Gospa od Škrpjela

Jak já tu cestu přežiji???

Hned vedle je druhý ostrůvek, je na něm hřbitov černohorské šlechty, ale není přístupný. A tak jsme ho alespoň obepluli.

Jeden den jsme si naplánovali celodenní výlet do Budvy. Bečiči a na Sveti Stefan. Jeli jsme do Kamenari, kde jsme nastoupili na trajekt a přepluli do Perastu.


Kamenari
malá vesnice, která je známá svou trajektovou přepravou přes Boku Kotorskou do několika cílů. Tím pádem se nemusí objíždět celá boka a ušetříte asi hodinu cesty.

Budva
je jedním z nejvýznamnějších letovisek a zároveň jedno z nejstarších měst Jadranu. Město je obehnáno hradbami, které jsou doplněné o věže, průhledy, výklenky a citadelu. 

Ortodoxní klášter Praskvica
(praskvica - broskev)

zvon údajně spadl při zemětřesení a už nebyl zavěšen

V dubnu 1979 postihlo Černou Horu ničivé zemětřesení. My jsme byli v Budvě roku 1980 a následky byly ještě znát. Neopravené a neobydlené domy, napůl spadlé, sesypané hradby, klášter Praskvica měl popraskané zdi a nebyl přístupný, nový rozestavěný hotel byl úplně rozbořený,  v některých uličkách díry a neopravené chodníky....na mě to působilo jako ponuré a nevzhledné město. 
Když jsem se tam vrátila r. 2003, po zemětřesení ani památky. Vše opravené, renovované, vystavěné nové moderní domy, restaurace, hotely, ale samozřejmě mimo staré historické jádro města.

Já nemám žádnou fotografii, protože jsme fotili na diáky a přestože jsem se pokoušela z toho něco vytáhnout, nepovedlo se. Tak jsem našla něco na nějakých srbských stránkách a jen pro obraznost jsem to sem dala. 

Sveti Stefan
Původně to byla malá rybářská vesnička s kamennými domy. V roce 1955 byla vesnice vystěhována a přebudována na luxusní hotelový komplex. Když jsme tu byli v r. 1980, prošli jsme úzkými uličkami. Potkávali jsme jen turisty, protože domy už tehdy vlastnili světové osobnosti VIP. Pak jsem se dočetla, že r. 2007 byl ostrov pro turisty uzavřen.

Na zpáteční cestě jsme se zastavili v Zadaru, vyjeli jsme na kopec Srď a prošli se Dubrovníkem.

Zadar
je starověké město a jeho historická část je zapsána na seznamu UNESCO.

Pevninská brána

Katedrála sv. Anastázie

Po prohlídce města zasloužená odměna. A já se konečně dočkala vytoužené pljeskavice.

Srd
je vrchol nad Dubrovníkem. Představoval strategický bod a na vrcholu jsou zříceniny pevnosti, kamenný kříž a vysílač. Na vrchol vedla lanovka, když jsme tu byli v r. 1980 svezli jsme se s ní, ale při odstřelování r. 1991 byla zničena a zatím ji neobnovili. Shora je nádherná vyhlídka na Dubrovník i okolní ostrůvky.

Dubrovník

Překrásné přístavní město s úzkými uličkami a zachovalými hradbami jsem navštívila podruhé.a zdálo se mi, že se vůbec nezměnilo. Tentokrát jsme nenavštívila žádnou památku, jen jsem brouzdala uličkami, poposedávala a pozorovala ruch kolem sebe.

Kostel sv. Blaise

Most Franjo Tudma