Přání padesátka

Když v autě místo kočky vozíš podvraťáka,
Když už zbývají jen vzpomínky na ptáka ohniváka,
Když každou chviličku chce se Ti spát,
Když každou hodinu musíš jít chcát,
Jo hochu – je Ti padesát !

Když šedina a pleš je tam kde býval bujný vlásek,
Když denně přibývá menších i větších vrásek,
Když chladne to, co kdysi hřálo,
Když belhá to, co kdysi běhávalo,
Když přestaneš sám sebe míti rád,
Jo hochu – je Ti padesát !

Když spočítáš, že za deset let už budeš starým mužem,
Když vzdáváš marný boj mít trochu štěstí u žen,
Když třese se Ti dřív tak pevná ruka,
Že na ní neudržíš posraného vnuka,
Když přestaneš sám sobě lhát,
Jo hochu – je Ti padesát !

Když vyhaslo to, co kdysi hořívalo,
Když nebolí na srdci to, co bolívalo,
Když ubývají den ode dne síly,
Když nohy jsou dnes samé modré žíly,
Když to, cos miloval, Tě začíná srát,
Jo hochu – je Ti padesát !

Když to ale neplatí, řekněme dočasně,
Když verše těchto slov jsou ještě předčasné,
Když starší jsme, však jako mladí žijem,
Když dosud dobré vínko rádi pijem,
Když chceme se o kousek slunce prát,
Tak kampak mládí – na našich padesát !!!

Povím Ti to tedy zkrátka:
Ponenáhlu hochu milý
postava se k zemi chýlí…
mrazivými drápy všudy
zarývá se zima v údy…
sníh se bělá na temeni
nebo ho tam mnoho není ?
místo mozku jenom kaše
naplňuje lebky naše…
sluch se krátí, zrak se kalí
v žaludku nás žáha pálí…
děravé jak měchy plíce
játra tvrdnou víc a více…
a kamení ve žluči
za chvíli nás umučí…
v žilách vápenné jsou lomy
srdce též ne bez pohromy…
úd jak kapr sebou šlehne
tu se zase ani nehne…
tu v něm vzplane jakás touha
pak je zase hmota pouhá…
v zádech, kříži, časem píchá
jak by vysychala mícha…
ledvina se odpoutává
revma se též cítit dává…
ruce silné se nám třesou
nohy, sotvaže nás nesou…
tak se bídně na tom světě
trmácíme v zimě, v létě…
málo světla, mnoho smutků,
mnoho vůle, málo skutků…
dlouhá chvíle, paměť krátká…
tak to je
ta „PADESÁTKA“ !!!