Ale pololetní vysvědčení vnoučka jsem si nemohla nechat ujít. Měl samé jedničky, udělal nám radost, tak jsme se za odměnu vypravili do Frýdy. Dcera Jana, Maty a já.
První naše cesta vedla do 5D kina. Ještě jsem nikdy v takovém kině nebyla, tak jsem byla zvědavá. Vybrali jsme si horskou dráhu. Zasedli jsme do křesel, paní nám dala brýle, zhasla, zavřela dveře a jelo se. No, trochu jsem asi měla představu o co jde, ale toto jsem nečekala. Rychlost, zvuky, pohyby křesla a fakt stimulace horské dráhy. Nejprve jsme všichni jízdu komentovali a pištěli jsme, pak chtěl Maty vystoupit, jenže bohužel. Takže jsme se drželi za ruce, Jana s Matym měli zavřené oči a já komentovala kudy jedeme.
Občas to s námi tak smyklo, že se mi málem obrátil žaludek, někdy jsem měla pocit, že vypadnu z křesla, ale ustála jsem to. Viděli jsme cestou výbuch sopky, padání kamenů i havárii letadla. Zastavili jsme se před skálou a začali couvat. Tak to už jsme myslela, že opravdu budu muset hledat sáček. Naštěstí couvání nebylo dlouhé a také rychlost byla o něco menší. Nakonec jsme dojeli k moři a byl konec.
Když jsem se postavila, nohy se mi třepaly jako ratlíkovi a říkala jsem, že naživo bych tu dráhu nedala ani omylem.
Pak jsme si to zamířili do Mexika. Ve Frýdě je občerstvení Los Capolitos. Nechala jsem výběr na Janě a přinesla Quesadillu. Je to tortila plněná trhaným hovězím masem a sýrem a rozpečena, k tomu zakysaná smetana, ostrá salsa a guacamole. BOMBA
Jana šla nakoupit a já s Matýskem jsme šli do Pepca, potřebovala jsem sáčky na odpad. Samozřejmě se tam zalíbilo Matýskovi autíčko, a pak prý nutně potřebuje kartáč na paty. Takže další úkol splněn.
Po nákupech jsme se sešli...
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím zanechejte svůj vzkaz, názor nebo příhodu, ale nevkládejte žádné reklamy a odkazy na jiné stránky.
Nevhodný obsah smažu.