Balčik 1978

Balčik

je pobřežní město a krásné klidné letovisko. Rozkládá se pod kopcem, který pak přechází v plošinu moře. Jsou zde nádherné procházky podél pobřeží, ale i do teras na kopci. Odtud je překrásný pohled na moře, okolí a nádherné domy.
Město bylo oblíbeným letním sídlem rumunské královny Marie a palác byl pro ni postaven v roce 1926. Palácový komplex se skládá z několika obytných vil - kuřácký salónek, vinný sklípek , elektrárna, klášter, svatý pramen, kaple a řada dalších staveb. Pozoruhodný je  park, který je přeměněn na botanickou zahradu. V ní najdeme asi 2 000 druhů rostlin a nejkrásnější je sbírka velkých kaktusů. 

letní sídlo královny Marie

botanická zahrada

Když jsme dojeli do Balčiku, už zde byli manželovi kamarádi a tak jsme se ubytovali v hotelu a první naše cesta vedla k moři. Večer jsme měli seznamovací večírek. Bylo nás na poschodí ubytováno 12 rodin, většina měla menší děti a tak jsme se rozhodli, že si večer sedneme na chodbě a budeme si povídat. Každý přinesl nějakou tu lahvinku a protože to byli všichni havíři z dolu Paskov, tak se nepoužívaly žádné pohárky a pilo se z láhve "na buly". Problém byl, že každý měl něco jiného. Koloval tu rum, vodka, koňak, zelená a nějaká ta domácí pálenka. My měli sice také koupený rum, ale mě napadlo, že se pochlubíme domácí pálenkou, kterou jsme dostali od strýce v Rumunsku. Tak jsem pro ni došla, otevřela a ani jsem ji nezkusila, pustila jsem ji dokola. Největší překvapení nastalo, když se láhev vrátila skoro tak plná jak byla. Manžel teda ochutnal a vyprsknul: "Bóže, to se snad ani nedá pít.." Tak jsme vysvětlili situaci, čím jsme se chtěli pochlubit...všichni se nám strašně smáli a já musela utíkat pro starý dobrý osvědčený rumíček.
Chtěla jsem pálenku vylít, ale kamarád Zdenda, se kterým jsme společně chodili na pláž mi to zakázal. "Nechej, nevylívej, ono se to třeba bude na něco hodit. Vylít to můžeš později." A hodilo. Děcka našli u moře nádherné zavinutky, ale byly plné. Zdendu napadlo, že je vezmeme domů, dáme na balkón a vysušíme. A pak ho napadl ještě jeden spásný čin. Naskládal zavinutky na parapet, každou zalil pálenkou a čekal co z toho vzejde. Druhý den ráno hned přiutíkal a koukáme všichni jako blázni. Pálenka nikde a potvory žily dál. Načež Zdenda povídá: " I do pr...., tak havířům se pálenka nezdála a tady ty potvory jsou asi alkoholici."

Samozřejmě se historka stala oblíbenou a když někdo něco nechtěl vypít, tak prý..."neofrňuj, nebo to Zdenda zanese plžům, mlžům, hlavonožcům."