Egypt 2019

Tak jsem se konečně rozhoupala a vypravila jsem se do Egypta.

Překonala jsem čtyřhodinový let z Ostravy do Hurghady i všechny pasové a celní kontroly a hurá na hotel.

Sunny Days el Palacio je nádherný hotel.

před hotelem

V hlavní hale byla recepce, denní Lobby bar s Wi-Fi připojením, posezení, obchůdky, vstup do jídelny.
Klientela převážně ruská, ukrajinská a běloruská, pak arabská, já vlastně na hotel přijela sama jediná a tady jsem potkala jeden manželský pár z Ostravy a rodinku se dvěma dětmi. Protože umím rusky a ukrajinsky, neměla jsem problém komunikovat, dokonce i personál umí rusky a někteří i česky.

Narazila jsem na mladého hocha v butiku, mluvil dobře česky, studoval v Praze historii, ale protože nenašel uplatnění v oboru, prodával suvenýry a k tomu překládal z češtiny do arabštiny a naopak.

Po přihlášení na recepci a požadavku na bezbariérový pokoj v hlavní budově mi portýr pomohl s kufrem a dostal bakšiš 1 dolar. Tady jsou bakšiše úplně normální a pokud se k ničemu nemáte, řeknou si o něj sami.

Pokoj byl příjemný, s velkou postelí a TV, balkon byl na stranu areálu a byl nádherný pohled na bazén i záliv. 

Areál dost rozlehlý, velký bazén s tobogány, dětský bazén a umělý záliv, kolem kterého jsou z obou stran apartmány a do vody se dá sejít po schůdkách. Tady jsem narazila na problém, do bazénu jen žebřík, který já nezdolám. Do zálivu se dalo jít přes písek a na jeho počátku bylo vody tak po pás, ale bohužel. Lidi jsou prasata a tak tu plavaly kelímky, sáčky a neskutečný bordel. I když tady dva uklízeči ten čurbes lovili se sítěmi, nepomohlo to, zřejmě to připlavalo i z okolí zálivu. Dál pak sice byly schůdky, ale byly dost příkré a voda byla hluboká 4 m. Takže nic pro mě.

Dále v areálu najdete pizzerii, dětský klub, bar u bazénu, různé malé stánky s občerstvením, hraje se zde volejbal, petanque, cvičí se aerobic, zumba, pro děti plavčík organizuje soutěže.

Mezi pavilony je průchod k otevřenému moři a to byla moje parketa. Byly zde schůdky, které jsem zdolala, voda čistá a teplá, po pás, pláž s lehátky a slunečníky.

Kolem otevřeného moře vedla pláž a apartmány, na konci byl přístav pro lodě a když jste apartmány obešli, dostali jste se do areálu.

Co se týče jídla, nemůžu si stěžovat. Snídaně klasika, housky, bagety, chleba, toasty, salámy, několik druhů sýra, vejce, zelenina, sladké pečivo, jogurty...výběr dostatečný

Obědy a večeře - velký výběr, rýže, těstoviny, brambory, maso kuřecí, hovězí, ryby, polévky, různé kaše z cizrny, vařená zelenina, syrová zelenina, zákusky, ovoce... Přílohy byly suché, takže jste si mohli k nim dát maso a vybrat šťávu podle chuti. Také zelenina byla jen nakrájená, ale byl tu pult s pochutinami, různé omáčky, ochucené oleje, koření. Já se zamilovala do nakládané zeleniny, byla buď přírodně kvašená a nebo naložena do různých nálevu s kořením, cibulí či česnekem.

Já tady měla svého ANDĚLA STRÁŽNÉHO. Číšník Ali uměl trochu česky, když dostal bakšiš, staral se o mě. Vždy mi nachystal stůl s prostíráním, přinesl pití a pokaždé když šel kolem na mě mrknul a ptal se. JAK SE MÁŠ?

Narazila jsem tady ale na lidi, kteří se chovají jako urvaní z řetězu. Naberou si na talíř všechno co vidí. Rýži, hranolky, kuře, maso, zalijí jednou i dvěma šťávami. Na druhý talíř nakupí zeleninu tak, že jim doslova z talíře padá, na třetí talíř naberou zákusky, čím víc, tím líp, na čtvrtý ovoce a pak to vše doladí, když si přinesou např. džus z manga a k tomu pivo a víno. Všechno rozdrbou po talíři, po stole, nechávají neskutečné zbytky a odcházejí. Takovým přeji aby se opravdu pořádně posr....

Druhý extrém byl, když si ke mě přisedli manželé z Ostravy. Na můj dotaz jak se jim tady líbí, paní spustila slovní průjem. Žrádlo děsné - jen rýže, nudle a brambory ( nevím, jestli si představovala knedlíky?), zelenina bez příchuti ( musíte si ji sama ochutit a upravit...NA TO NEMÁM ČAS A NÁLADU, nepochopím, kam spěchala.), úklid na pokoji dělají až odpoledne ( tak to mi nevadí, na to mi řekla ALE JÁ JSEM DOMA ZVYKLÁ UKLÍZET RÁNO), postele převlékají ve středu a v sobotu, ručníky mění co druhý den (nevím, zda doma převléká a mění ručníky každý den? já ne, asi se budu muset nad sebou zamyslet). Personál neschopný, všude binec, žádný program, To mě už nadzvedlo a říkám, musíte chodit dopoledne na zumbu a nebo se zúčastnit soutěží na tobogánech. To bylo poprvé a naposledy kdy jsem si s nimi pokecala, pak jsem obcházela obloukem. Ale jobovka přišla na cestě zpět. Letěli jsme stejným letadlem a já je vyfasovala jako spolusedící. Naštěstí nebylo letadlo plné a letuška byla chápající a přesadila mě.

Taková ještě jedna úsměvná příhoda se mi stala na cestě zpět.
Jak jsem několikrát podotkla, mám problémy s chůzí, daleko nedojdu, musím odpočívat a poposedávat a také nemůžu dlouho stát. Jedna Ukrajinka, co byla na invalidním vozíku a bavili jsme se spolu, mi řekla, ať požádám na letišti o asistenta. Tak jsem se zeptala našeho delegáta - mimochodem to byl Egypťan, studoval u nás, uměl česky a ten mi asistenta zajistil.
Při příjezdu autobusu na letiště na mě čekal muž s invalidním vozíkem. Naložil mě a vezl k odbavení. Řeknu vám, pocit děsný, taková nějaká bezmoc a závislost. Ale řekla jsem si: „Babo seď, buď ráda, že se vezeš." Nikde jsme v řadě nestáli, všechno vyřídil, prošli jsme pasovou kontrolou (kontrovali mě celkem 5x). Pak jsme šli na celní. Znáte to. Všechny věci co máte u sebe do krabice, zout boty a projít bránou. To ještě zvládnu. Pak mě zahalená paní ochmatala odshora až dolů. Chápu to, raději to podstoupím, než nějaké problémy. Kdyby mě ochmatával muž, bylo by to zajímavější... 😜😜😜
Pak mě asistent vezl dlouhou chodbou a tak nějak rusky podokl PODAROK DAŠ? Já se dělala, že nerozumím. TY SPIŠ, DAJ PODAROK. A já opět nic. Načež začal stukat, něco arabsky drmolit, asi nadával, funěl, odpočíval a když jsem měla pocit, že mě nechá stát uprostřed velké prázdné haly, začala jsem se hrabat v tašce a hned to šlo rychleji. 😁😁 Když jsme dojeli do cíle, dostal bakšiš a nechal mě tam stát.
Pak docházeli další pasažéři, hala se zaplnila, čekali jsme asi hodinu a půl, když si pro mě opět přijeli. Výtahem mě další asistent svezl dolů, naložili mě plošinou do auta a pak mě plošina vyvezla do letadla, takže jsem nemusela po schodech. BOMBA. A zase ten bakšiš.

Cestu jsem prospala, protože jsme z hotelu vyjížděli asi ve dvě hodiny v noci. Doma na letišti jsem to zvládla, dolů po schodech to se dá, letiště není veliké a za dveřmi mě čekal vnuk Matýsek a dcera.

Jinak dovolená super, užila jsem si vše do syta, i když byl duben, moře bylo čisté a teplé. Jen na výlet jsem se opět nikam nevydala. Chtěla jsem na pyramidy, ale při ceně 70 EUR a představě, že budu sedět 6 hodin cesty v autobuse tam a 6 hodin zpět, jsem váhala. Pak mi potvrdili na sobě nezávislé osoby, že se k pyramidám nejde, jen se z kopce na ně kouká, tak jsem to vzdala. Potápění mě také nebere a mořská akvária jsem již viděla na Malorce, v Turecku a ve Vídni. 

Dovolená se vydařila bez problémů, ani jsem letos neupadla a nenavštívil mě ani průjmový faraon.